Air Fight 60 a 60S

Popis produktu:

Air Fight 60S je výkonná, inteligentní čistička vzduchu se sedmistupňovým filtračním systémem v kombinaci s UVC lampou, fotokatalýzou, ionizátorem a generátorem ozonu. Účinně eliminuje prach, roztoče, pyl, pachy, kouř a jiné znečisťující látky v ovzduší.

UVC lampa je germicidní lampa, která vyzařuje ultrafialové záření ve spektru C (UVC) s vlnovou délkou světla 253,7nm.    Ničí organismy intenzivním ultrafialovým zářením, které způsobí narušení buněčných struktur. Likviduje všechny bakterie a viry, včetně hepatitidy, chřipkových virů, SARS, H1N1, Sars-CoV-2 atd.

Hrubý předfiltr s vysokou hustotou odstraňuje různé druhy znečišťujících látek, které přesahují 20 mikronů, jako jsou vlasy, šupiny, vlákna, pylový prach atd.

HEPA H13 zachytí i ty nejjemnější částice - např. pyl, výtrusy plísní, výměšky prachových roztočů a alergeny. HEPA filtr čistí vzduch s účinností 99,95 % a snižuje tak riziko alergických reakcí.

Filtr studeného katalyzátoru může absorbovat a rozkládat formaldehyd a další toxické plyny na CO2 a H2O.

Bavlněný uhlíkový filtr absorbuje předběžné zápachy.

Uhlíkový filtr absorbuje odéry a plyny, například cigaretový kouř, plyny organického původu nebo vůni z vaření. Je tvořen aktivním uhlíkem, což je uhlí upravené kyslíkem. V takto upraveném uhlíku se otevřou miliony malých pórů a vznikne tak vysoce absorpční materiál. Póry na sebe váží pachy a plynové či kapalné nečistoty chemického nebo přírodního složení.

Fotokatalýza (TiO2 + UV) spolehlivě ničí a odstraňuje veškeré mikroorganismy včetně virů, a to prostřednictvím pasivní (kontaktní) vrstvy TiO2.

Ionizátor uvolňuje záporně nabité ionty, které aktivně neutralizují viry a bakterie, a to i mimo čističku. Díky tomu se efektivně snižuje riziko šíření viru prostřednictvím kapének.

Generátor ozonu účinně desinfikuje a likviduje všechny bakterie a viry, včetně hepatitidy, chřipkových virů, SARS, H1N1,            Sars-CoV-2 atd.

Verze 60S obsahuje oproti verzi 60 ozonátor.

Vhodná zejména do zdravotnického sektoru, jídelen, restaurací a kanceláří.


Co to je fotokatalýza?

Fotokatalýza (TiO₂) je proces, při kterém dochází k rozkladu chemických látek, bakterií      a virů působením fotokatalyzátoru a světelného UV záření. Řada látek se přirozeně a samovolně rozkládá působením světla, fotokatalyzátory jsou látky, které tento proces urychlují.

Fotokatalýza je tedy proces chemického rozkladu látek za přítomnosti fotokatalyzátoru a světelného záření. Principielně vychází z fotolýzy, přirozeného rozkladu některých látek působením světla, urychlené přítomností fotokatalyzátoru. Je-li materiál s fotokatalytickými vlastnostmi vystaven světelnému záření vhodné vlnové délky (u našich čističek je to 253,7 nm), aktivuje se jeho povrch a spustí se charakteristická reakce. Primárně vzniklý volný pár elektron-díra a hydroxylové radikály sekundárně vznikající kontaktem excitované molekuly fotokatalyzátoru a vodní páry rozkládají přítomné organické a anorganické substance.

Mezi látky rozložitelné fotokatalýzou patří např. oxidy dusíku, oxidy síry, oxid uhelnatý, ozón, čpavek, sirovodík, chlorované uhlovodíky, dioxiny, chlorbenzen, chlorfenol, jednoduché uhlovodíky, aromatické uhlovodíky (benzen, fenol, toluen, etylbenzen), pesticidy a také bakterie, viry, houby. Konečným produktem pak bývají běžné a stabilní sloučeniny. Konkrétní průmyslové aplikace principu fotokatalýzy se mohou lišit především druhem katalyzátoru. Nejčastěji je používán oxid titaničitý, jenž je aktivován UV zářením.

Využití fotokatalýzy se dělí na dvě základní oblasti:

  • samočištění - díky fotokatalýze je povrch materiálu odolný proti rozvoji organických nečistot a dlouhodobě si tak udržuje původní vzhled a barvu
  • čištění okolního média - znečištěného vzduchu či vody umožňuje potlačit některé nepříznivé důsledky lidské činnosti, např. znečištění ovzduší hustě osídlených oblastí.

Obě uvedené oblasti použití spolu velmi úzce souvisí - jedná se vlastně jen o dva poněkud odlišné důsledky totožné reakce. V případě samočištění je ale důraz kladen na rozklad pevných látek ulpělých na povrchu materiálu, zatímco v případě čištění okolního média je určující schopnost aktivovaného materiálu rozkládat konkrétní látku v blízkosti povrchu považovanou za nežádoucí.